Metodika rozvoje hudebního sluchu dětí.

Stránky jsou v průběžné výstavbě 

Pravopisná omluva: Mějte prosím strpení s předložkami a spojkami na konci řádků. Editor nedodržuje formátování textu. Děkuji.
 
Úvodní období účinného vkládání tónů do paměti a jejich
napodobování =  zásadní problém současné hudební výchovy.

8. Období vyluzování tónů

Vzpomeňme si, s jakým nadšením jsme uvítali u našeho dítěte jeho první slovo, přestože bylo ještě těžké poznat jeho význam. Kladné přijetí dětských projevů, to je hlavní impulz, který jim dodává chuť k dalším pokusům. Přes tento paradox - pochvala nedokonalého vyjádření - naučili jsme své dítě mluvit.


Stejně bychom měli postupovat při hudební výchově. Když nám dítě ve třídě zazpívá falešný tón, 
- pochvalme je za jeho snahu,
- poskytněme mu mnoho dalších jednoduchých tónových podnětů pro jeho sluch,
- nedovolme zpěv souvislého textu.

 
V úvodním období dochází k nezávaznému a spontánnímu tvoření tónů. Odpoutání od slov a předepsaných melodií využijeme k objevování bezpočtu možností, jak tóny svobodně řadit a kombinovat.

Podstatné je ovládnutí základního pocitu - směr nahoru nebo dolů. Děti nezkoušíme, ale poskytujeme jim formou pomalé a kontrolované hry ( tanec rukou, mávání křídly,..) dostatek tónových podnětů k vytváření počitků výšky v souladu s kinestetickým pocitem.
Postup závisí na zkušenostech a erudici vyučujícího. Přibližně je možné rozčlenit činnosti následovně:

1. Pěvecký slabikář - procvičujeme metodou náslech - ozvěna.

Střídavě používáme pomůcky aktivní vizualizace nebo cvičení tónů na  tělové stupnici.

Improvizací tvoříme skupiny tónů ( sekvence, vzorce, motivy...),  v dvoutónovém, třítónovém nebo čtyřtónovém prostoru.
 
Procvičování je nutné začít opakovanými tóny, následuje dvoutónový prostor  a pohyby nahoru nebo dolů: 56565, 54545,...ve všech polohách.

Náročnější je procvičování kombinací, obsahujících skoky: 123, 132, 231, 213, 321, 312. Třítónový prostor procvičujeme ve všech polohách. Můžeme použít též vhodný čtyřtónový postup..
Dětem vzorce předzpíváme, pak společně opakujeme tóny i pohyby rukou.

 
Důležitá je účast dětí na tvoření pořadí. Přitahuje to jejich pozornost a prodlužuje zájem na pokračování činnosti. Výsledkem je velké množství naposlouchaných intervalů a prozpívaných motivů.

Necháme děti posuzovat které z nich jsou hezké nebo jim něco připomínají. Líbivé prvky nám mohou dále posloužit při procvičování pěveckých dovedností.
2. Schováváme písničku (postup chytré horákyně: písničku zpíváme i nezpíváme).
 
Používáme stupnicové chody (Sedí liška pod dubem, Má maměnka cosi má, Kočka leze dírou, Malé děti chodí pěšky, Kočka leze dolů,...).  Písničky rozvíjíme postupně, rytmizujeme sekvence, napojujeme melodii. Každá změna modelu přitáhne pozornost dětí a prodlouží dobu působení podnětů na sluch.

Koktavá písnička - další upoutání pozornosti přinesou opakované tóny - v každé poloze dvakrát, třikrát, čtyřikrát.

Můžeme  zkoušet složit úplně novou písničku beze slov z tónů navržených dětmi..
3. Používáme předem dohodnuté postupy.

Postupy "račí procházka, brouk Pytlík, luční kobylka" jsou uvedeny v části 7.

Další možnosti:

Trampolína: Zpíváme a cvičíme tóny v pořadí 1555 5111 1555 5111 1
                    Stejným způsobem pokračujeme dvojicemi 26, 37, 48.

Horská dráha: 1515151, 2626262, 3737373, 4848484.

Skok do výšky: 12 13 14 15 14 13 12 1, podobně shora 55 54 53 52 51 52 53 54 55.

 
 4. Zvláštní uspokojení může přinést vokalíza jednoduchých hudebních myšlenek z oblasti klasické i populární hudby. Příklady - Óda na radost, Proč bychom se netěšili, Já mám kocábku, Hlídač krav, Rolničky, On toužil, kroužil... Zdařilé melodie s nedětským textem můžeme ponechat v této formě trvale ( He is jolly good fellow, Mám rád vůni tvý kůže,... ).
5. Při hlasovém osvojování tónového prostoru máme možnost procvičovat většinu pěveckých dovedností. Soustředěná práce s hlasem umožňuje kromě prostřídání množství durových i mollových melodických vzorků také rytmizaci pěveckých slabik, změn taktování, zpěv staccato i legáto, změny dynamiky, hledání rezonance, nácvik nádechů a reakcí na dirigentská gesta, prodlužování výdechu, zvětšování hlasového rozsahu atd. Absence textu umožňuje dětem prožívat zvukové proměny a objevovat v nich možnost pocitového vyjadřování.
 

Připomínka.

   Kdo umí vyslovit hlásku, může pro ni přijmout symbol - písmeno.
   Kdo umí zazpívat tón, může pro něj přijmout symbol - notu.

Nejprve dovednost, potom symbol. 
V obecné rovině uznávané pořadí rozvoje dětských schopností.

V praxi jsme svědky nedostatečného respektování tohoto přirozeného průběhu. Zkoušíme nějak nahradit dětem chybějící sluchové podněty. Ve snaze upřesnit výšku dětského hlasu při nápodobě tónů, snažíme se pomoci slovními pokyny, gesty nebo grafickými symboly.


Marně.  Tóny nelze nahradit. 

Nic nemůže vstoupit mezi sluchové vnímání podnětu a vznik počitku.
Nic nemůže nahradit zvukový podnět, aby mohl vzniknout sluchový počitek.
Nic nemůže upevnit sluchový počitek při jeho vzniku nežli dostatek tónových podnětů. 


Až když jsou vytvořeny sluchové počitky, mohou být úspěšné pokusy o vlastní hlasové  napodobení tónů. Výškovou orientaci usnadňují  aktivní zrakové informace nebo pohyby obou rukou na tělové stupnici. Polohy tónů vytvářejí první symbolické znázornění výšky.

Až když umíme napodobit tóny hlasem i polohou ruky, můžeme pokračovat v přechodu od symbolů polohy do jejich zpodobňování pomocí not. 

Až když si osvojíme tónovou symboliku, můžeme se pustit do intonačních pokusů - zpěvu podle not.



To hlavní, co můžeme pro děti udělat, je poskytnout jim dostatek srozumitelných poslechových podnětů.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one