Metodika rozvoje hudebního sluchu dětí.

Stránky jsou v průběžné výstavbě 

Pravopisná omluva: Mějte prosím strpení s předložkami a spojkami na konci řádků. Editor nedodržuje formátování textu. Děkuji.
 
Úvodní období účinného vkládání tónů do paměti a jejich
napodobování =  zásadní problém současné hudební výchovy.

7. Metoda aktivní vizualizace a pohybové nápodoby tónů.

 Obecně o procvičování sluchu pro pohyb tónů.  

Požadavek  posuzování  směru pohybu melodie je ve škole pro všechny žáky novinkou. Platí to také pro děti, kterým rodiče v dětství zpívali a proto již mají rozvinutou citlivost na výšku tónů. Děti ochuzené o tuto zkušenost sice mají jistou nevýhodu, ale společným procvičováním je možné dosáhnout dobrých výsledků u všech dětí.

Formálně je k procvičování sluchu nutné dosáhnout soustředění dětí
na poslech tónů. Proto po nezbytném počátečním využívání zrakových informací dlouhodobě směřujeme k vnímání tónů při zavřených očích. Tím se snažíme osmělovat děti v samostatném úsudku. Kolektivní pocit vzájemnosti je pro tyto chvíle oslaben, dítě je více "samo", odkázáno pouze na sluchový vjem.

Obsahově musíme dopřát dětem dostatek tónových adresných podnětů, na které mohou tělesně reagovat hlasem i pohybem. Tato činnost vyžaduje rozdělení pozornosti a proto k ní přistupujeme  s velkou trpělivostí.

I. Pro hlasovou nápodobu používáme aktivní audiovizuální pomůcky - viz část 9 a 10.

II. Pro pohybovou nápodobu používáme intonační  model "tělová stupnice".

Činnost můžeme nazvat "melodickou hrou na tělo". Použijeme k tomu znalost tónů na tělové stupnici.  
TPR opravené reakce.jpg
Zjednodušený popis:

Učitel zaujímá rukou polohy  podle tělové stupnice a současně zpívá tóny odpovídající výšky.

Žák opisuje rukou učitelovy pohyby a současně vnímá výšku tónů.

Po dostatečném procvičení dokáže žák správně reagovat rukou na výšku tónů i při zavřených očích.

Metodika nácviku je podrobněji popsána v další části.
II./1  Praktický postup při sledování tónů v plánovaných posloupnostech.

Aktivita je střídavě rozdělena mezi učitele a žáky.

Procvičování začneme procházkami po tónech uspořádaných
v pravidelných skupinách, které si děti dovedou zpamatovat. Příklad
pro použití sousedních tónů:

Malá račí procházka: 123,234,345,543,432,321.
Velká račí procházka: 123,234,345,456,567,678,876,765,654,543,432,321.

 
Při tomto průběhu je procvičována schopnost vnímat změny výšky tónů a směru pohybu melodie.V klidném tempu zpíváme skupiny čísel tak, aby se děti stačily připravit na budoucí polohy a pohybem rukou kopírovaly melodii. Můžeme použít také zpěv slabik (bim – nahoru, bum – dolů).

Důležité je objasnit dětem pořadí kroků při procházce (dva kroky jedním směrem, jeden opačně). To jim umožní provádět pohyby rukou mechanicky a s vědomím výškového umístění příštího tónu.

Této okolnosti využijeme pro zvýšení aktivity dětí. Vyzveme je, aby se snažily zaujmout polohu dalšího tónu dříve, než zazní. Tím jim zprostředkujeme pocit, že ony ovládají znění tónů, ony hrají melodii. Činnost zatahuje děti do děje a hodně je baví (hra na honěnou).

POZOR: Činnost nesmí být zbrklá, vždy musí nastat chvíle, kdy poloha ruky a výška tónů jsou v souladu. Pak teprve pohyb pokračuje plánovaným směrem.




Připomeňme si, že ve zpívaném čísle tónu jsou uloženy dvě podstatné informace: adresa tónu ve stupnici a zvuková frekvence tónu. Výsledkem současného zpracovávání obou informací je nejen zaujímání poloh rukama podle číselných adres, ale také souběžné vytváření výškově vnímaného sledu paměťových stop tónů ve sluchové oblasti mozku.

Momentem zvláštní důležitosti je hmatový dotyk s výškovým bodem
na vlastním těle. Teprve při skutečném dotykovém vjemu se výškové umístění tónu stane konkrétní zkušeností. V tomto okamžiku je výška tónu prožita a potvrzena tělesnou reakcí, je posílen sluchový počitek. Informace je tímto modelováním po dostatečném počtu opakování -
ve spolupráci obou mozkových hemisfér - ověřena, uvěřena a uložena. Platí zde: co je UCHOPENO, je hmatem POCHOPENO. Vnímání výšky tónů je tak postupně uváděno do souladu s jejich fyzikální vlastností, tedy s kmitočtem.

 
II./2  Rozšiřování poslechových dovedností.

Podobným způsobem vytvoříme procházky s použitím malého skoku (tercie):


brouk Pytlík (seskakování): 1231, 2342, 3453, 2342,1231.

luční koník (vyskakování): 1321, 2432, 3543, 2432, 1321.

Při nácviku pohybových etud můžeme dětem zpočátku  pomáhat pokyny - nahoru, dolů, přeskoč, seskoč... Postupně přecházíme na číselné adresy.
 
Procházky procvičujeme až do úrovně, při které nám děti dokáží správně pohybem napovídat pořadí tónů.


Touto činností dochází k vytváření podmíněného reflexu závislosti výšky ruky na výšce tónů. Můžeme ho také nazvat pohybovou asociací tónů.

II./3 Zvyšování nároků a diagnostika.

Po dosažení pokroku v mechanických procházkách můžeme přikročit
k další úrovni sluchového tréninku.

Dětem oznámíme, že pořadí tónů bude náhodné a nebudou mít vždycky  výškovou adresu. Hra se jmenuje Bludiště.

Mezi zpěv skupiny čísel zařadíme občas pouze neadresnou slabiku a sledujeme reakce dětí. Jestliže správně určují pohyb melodie, můžeme pěvecké slabiky přidávat a čísla zpívat jen u prvního tónu skupiny. Děti reagují se zavřenýma očima a proto můžeme přesně diagnostikovat rozvoj schopností jednotlivců.

Podle potřeby se vracíme k procvičování mechanických etud. Pro děti, které se špatně orientují, můžeme použít sluchový trenažer  EDU1 nebo EDU2. 

Kopírování pohybu melodie rukou je nová dovednost, založená na reflexním vnímání vstupní sluchové informace.


 
II./4  Motivace dětí

Při praktickém provádění sluchového tréninku vycházíme z předpokladu, že výška tónů nepředstavuje pro děti nic specificky zajímavého a proto veškerá činnost musí být překryta herními tématy.  Podrobněji v části 8.


 
II./5  Průběh osvojování symbolů výšky - od imitace k intonaci
 
Podle zákona přírody  postupuje rozvoj hudebních schopností směrem od nabytí sluchových počitků výšky tónů ke hlasové schopnosti tóny tvořit. Ke zpívaným tónům si lze následně vytvářet symboly a podle symbolů je možné zpívat hudební myšlenky dosud neznámé. Tolik diskutované pořadí je tedy jednoznačné – nejdříve imitace, potom intonace. Přesto je možné oba procesy k sobě přiblížit do těsného sousedství. Dochází k tomu při sluchové výchově pomocí metody tělesných reakcí. Pohyby rukou, kterými doprovázíme zvukové podněty, jsou v souladu s polohovými symboly, kterými lze výšku tónů identifikovat. Jestliže napodobujeme hlasem tóny a současně si zvykáme na jejich srozumitelné symbolické znázornění, můžeme konstatovat: Tón napodobovaný hlasem a doprovázený polohou ruky na tělové stupnici, může být při zopakování v příštím okamžiku tónem, vytvořeným opačným způsobem: zpěvem podle symbolického znázornění. Podmínkou je dostatečně dlouhé procvičování  tak, aby se
- s výškou tónu  vybavovala  z paměti poloha ruky,
- s polohou ruky vybavovala z paměti výška tónu.
Jestliže tělovou stupnici přijmeme za intonační model sloužící k pohybové nápodobě tónů, pak  za popsaných okolností dojdeme k tolik vysněnému prolínání metod imitace a intonace. (Viz SEDLÁK, F. Psychologické zvláštnosti vokální intonace. Estetická výchova, 1973, roč. 13, č. 7, s. 175-177.)

Přechod od konkrétních operací k abstrakci.
 

K naznačování výšky tónů používáme znázornění pomocí tělové stupnice. Podpora reakcí a odpovídající prostředky zvolené pro působení na děti jsou seřazeny tak, aby umožňovaly sledování výšky  (hlasem i pohybem) v procesu vývoje jejich orientace. Se stoupající úrovní rozvoje jejich sluchu pro výšku snižujeme konkrétnost předávané informace, která je potřebná k navození správné reakce dítěte. Tím dochází k postupné abstrakci  výškových představ:

a) Dítě poslouchá, sleduje a  kopíruje hlas i konkrétní pohyb ruky učitele na tělové stupnici - tím předáváme informaci prostřednictvím největší navigační síly.

b) Dítě poslouchá, sleduje a kopíruje zvuk i pohyb světelné informace na modelu Toníka.

c) Dítě poslouchá, sleduje a kopíruje zvuk i pohyb světelné informace na menším modelu Intonační pachole.

 

d) Dítě poslouchá, sleduje a hlasem kopíruje zvuk pohyblivé světelné informace přes šablonu notové osnovy.

e) Dítě sleduje a hlasem provází pasivní zrakovou informaci - noty v osnově.
II./6  Závěr
 
Modelování tónů metodou plánované pohybové nápodoby vede děti k pocitu, že samy svou činností umísťují tóny do správné polohy. Pokud je jejich orientace přesná, dovedou plánované tóny naznačit  s předstihem. Bylo by vhodné zjistit  výzkumem  nakolik jejich pohybová jistota přispívá k rychlejší fixaci pocitu výšky ve sluchové paměti. Dá se předpokládat, že tímto adresným vnímáním tónů lze alespoň částečně vyrovnat deficit sluchových podnětů z raného dětství. Jako přidanou hodnotu můžeme označit stav vědomé orientace mezi tóny, který nám později pomůže v intonačním výcviku.
P
o dostatečném procvičení a  upevnění reflexních reakcí na samotnou výšku tónů, můžeme přijmout závěr, že dítě má vytvořené počitky tónů, potřebné pro vnímání hudby. Jinými slovy - dítě tóny vnímá na úrovni znakové řeči.
Tento poznatek nám pomáhá v dalším postupu: Pokud u dětí slyšíme při zpěvu nedokonalou nápodobu tónů, víme s dostatečnou jistotou, že příčina není v oblasti vnímání. Proto se můžeme zaměřit na druhou oblast problému nezpěvnosti - správnou funkci hrdla. Cesta k nápravě hlasu při tvoření tónů je popsána na konci části 4.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one