Metodika rozvoje hudebního sluchu dětí.

Stránky jsou v průběžné výstavbě 

Pravopisná omluva: Mějte prosím strpení s předložkami a spojkami na konci řádků. Editor nedodržuje formátování textu. Děkuji.
 
Úvodní období účinného vkládání tónů do paměti a jejich
napodobování =  zásadní problém současné hudební výchovy.

5. Modelování výšky tónů - úskalí didaktiky

    Různé způsoby znázorňování výšky tónů tak, aby zrakový vjem mohl pomoci dětem v orientaci, jsou uváděny ve všech didaktických materiálech. K tomu je třeba uvést několik detailů:
     Je nutné připomenout, že prostředky modelování volíme my jako dospělí lidé v nejvyšším stadiu kognitivního vývoje. Pro nás je naprostou samozřejmostí  schopnost  abstrakce. Neměli bychom však zapomínat, že děti předškolního a mladšího školního věku tento myšlenkový pochod neovládají. Například u viděného zobrazení tónů nedokážou  potlačit nepodstatné znaky a vyčlenit potřebnou vlastnost, tj. výšku. Náš předpoklad, že si ke slyšenému tónu přiřadí výšku převzatou ze zrakové informace může tudíž být nesprávný. Však také - při dětském pohledu na nakreslené intonační schody, stoupající čárky na tabuli nebo notový zápis - můžeme v jejich očích často vyčíst údiv a nepochopení. Souvislost zobrazení s výškou tónu jim není zřejmá, nevědí o čem je řeč a náš postup jim nepomáhá. Při pozorování hotového statického modelu nevzniká žádná nová dovednost, která by přispívala k upevnění výškové představy.

Rozdíly ve vnímání stejné situace - ukazování tónů na intonačních schodech:

Naše představa o dětském poznatku:" Paní učitelka ukazovala při zpěvu vysokých tónů na horní schody a při zpěvu nízkých tónů na spodní schody."

Dětský poznatek z pozorování situace: "Paní učitelka zpívala a ukazovala přitom na schody."

Řešení:


Děti předškolního a mladšího školního věku jsou ve stadiu konkrétních operací, jejich poznávání je vázáno na činnost. Proto musíme k zakotvení tónů ve sluchové paměti použít konkrétní dětskou zkušenost s výškou. Pocit výšky je od nejútlejšího věku dítěte vyjadřován jeho  rukou, která se  vztahuje vzhůru. Dítě postupně rukama dosahuje úrovně židle, stolu, poličky. Této zkušenosti  využijeme a stoupající tónovou řadu budeme připojovat k pohybu ruky.

V podstatě jde o vytvoření podmíněného reflexu pohybu  ruky v závislosti
na výšce tónu ve stupnici. Pohybová nápodoba tónů je cestou ke hlasové nápodobě.


Tento úkol patří do funkcí první signální soustavy. Znamená to, že k potřebným reakcím není možné dojít myšlením, ale dostatečně dlouhým procvičováním.

Schopnosti druhé signální soustavy dětí využijeme

- k oduševnění společné činnosti tak, aby procvičování správných reakcí nepřipomínalo nesmyslnou drezúru,

-  k jistému naplánování průběhu procvičování, což umožní urychlit celý proces bezděčného spojování výšky tónů s polohou ruky.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one