Metodika rozvoje hudebního sluchu dětí.

Stránky jsou v průběžné výstavbě

Dosavadní didaktický přístup vychází z názoru, že rozvoj hudebních představ se uskutečňuje téměř při všech hudebních činnostech a nelze jej dost dobře vyčlenit ve zvláštní, samostatné, konkrétně vymezené učivo.

Zde předkládaná metodika naopak zavádí do hudební výchovy úvodní složku: poslech, modelování a nápodobu tónů (bez zpěvu písní s textem). Cílem je dosažení základní hudební dovednosti  - imitace skupiny tónů.

Jak se tato změna projeví v organizaci hodiny? 

Především se pro nás otevře široký a pohodlný prostor ke hrám s hlasem a tóny. Děti se hlasovou činností vrací do věkového období 
před stavem s rozvinutou mluvou: Používání hlasu v raném věku se vyznačuje komplexní funkcí všech svalových skupin k tomu určených. Zejména jde o vnější natahovač hlasivek, který zásadně ovlivňuje tvoření zpěvního hlavového tónu. Když děti začnou mluvit, ale nezačnou zpívat, přestává být část svalů hrtanu přiměřeně používána a  funkční jednota tohoto orgánu se rozpadá. Zpívání vysokých tónů ve škole připadá pak dětem nepřirozené a nepohodlné, někdy jsou schopné se za takový projev stydět.

Důsledným a dlouhodobým omezováním souvislých textů při zpěvu vracíme hrdlu jeho původní funkce, posilujeme nečinností ochablé svaly. Fyziologický i pocitový návrat ke plné funkci hrtanu vyžaduje čas, který je vhodné raději prodloužit než zkracovat. Hlas osvobozený od mluvení se pomalu opět stává  lehký, hravý a bezstarostný. Myšlení dětí nemá jiný úkol než soustředit se na  výšku tónů.

To nám umožní procvičovat snad všechny
  pěvecké dovedností. Soustředěná práce s hlasem umožňuje kromě prostřídání množství durových i mollových melodických vzorků také rytmizaci pěveckých slabik, změn taktování, zpěv staccato i legáto, změny dynamiky, hledání rezonance, nácvik nádechů a reakcí na dirigentská gesta, prodlužování výdechu, zvětšování hlasového rozsahu atd. Absence textu umožňuje dětem prožívat zvukové proměny a objevovat v nich možnost pocitového vyjadřování.
 
Tóny písniček rozdělujeme na skupinky vhodné velikosti (do pěti tónů), které procvičujeme samostatně (předzpěv - ozvěna). Používáme k tomu různé pěvecké slabiky a přidáváme zmíněné pěvecké dovednosti. Později zkoušíme jedno-dvě slova textu a testujeme si respektování výšky tónů hlasem.
Zvláštní uspokojení může přinést vokalíza jednoduchých hudebních myšlenek z oblasti klasické i populární hudby. Příklady - Óda na radost, Já mám kocábku, Hlídač krav, On toužil, kroužil... Zdařilé melodie s nedětským textem můžeme ponechat v této formě trvale ( He is jolly good fellow, Mám rád vůni tvý kůže,... ).

V rámci poslechu a nápodoby tónů věnujeme pozornost hudební abecedě a posuzování relativních vztahů mezi tóny. K tomu nám pomáhá technika modelování, popsaná v dalších kapitolách.
Poznámky:

1.  Vzpomeňme si, s jakým nadšením jsme uvítali u našeho dítěte jeho první slovo, přestože bylo ještě těžké poznat jeho význam. Naše kladné přijetí dětských projevů, to je hlavní impulz, který jim dodává chuť k dalším pokusům. Přes tento paradox - pochvala nedokonalého vyjádření - naučili jsme své dítě mluvit.


Až nám dítě ve třídě zazpívá falešný tón, 
- pochvalme je za jeho snahu,
- poskytněme mu mnoho dalších jednotónových podnětů pro jeho sluch,
- nedovolme zpěv souvislého textu.

 
2.  Kdo umí vyslovit hlásku, může pro ni přijmout symbol - písmeno.

     Kdo umí zazpívat tón, může pro něj přijmout symbol - notu.

Nejprve dovednost, potom symbol. 
V obecné rovině uznávané pořadí rozvoje dětských schopností.

V praxi jsme svědky nedostatečného respektování tohoto přirozeného průběhu. Ve snaze upřesnit výšku dětského hlasu při nápodobě tónů, snažíme se pomoci slovními pokyny, gesty nebo symboly.


Marně.   

Nic nemůže vstoupit mezi sluchové vnímání podnětu a vznik počitku.
Nic nemůže nahradit zvukový podnět, aby mohl vzniknout sluchový počitek.
Nic nemůže upevnit sluchový počitek při jeho vzniku nežli dostatek tónových podnětů. 
Až když je vytvořen sluchový počitek, může být úspěšný pokus o vlastní hlasové  napodobení tónu.


To hlavní, co můžeme pro děti udělat, je poskytnout jim dostatek jednotónových podnětů.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one