Metodika rozvoje hudebního sluchu dětí.

Stránky jsou v průběžné výstavbě

4. Modelování výšky tónů - úskalí didaktiky

4.1         Různé způsoby znázorňování výšky tónů tak, aby zrakový vjem mohl pomoci dětem v orientaci, jsou uváděny ve všech didaktických materiálech. Názor, že zpředmětnění tónů pomáhá rozvoji sluchu dětí pro výšku, je všeobecně přijímán. Na druhé straně musíme konstatovat, že  mnoho  dětí  výšku tónů nerozeznává a při zpěvu ve škole se pohybuje v oblasti mluvozpěvu.  Je tedy na místě otázka proč nedokážeme schopnosti dětí náležitě rozvinout.
         Tato úvaha se týká metod modelování posuzovaných ve vztahu ke známým informacím  o činnosti mozku v procesu učení. Dále je třeba zdůraznit, že mluvíme o dětech s nevyvinutými počitky výšky tónů. Takové děti si nedokážou tón představit a napodobit, neumí zazpívat řadu tónů stupnice. Jde o stav na samém počátku hudebního vývoje dětí a je na nás, abychom jim dovedli účinně pomáhat při imitaci tónů.
         První poznámka souvisí s faktem, že prostředky modelování volíme my jako dospělí lidé v nejvyšším stadiu kognitivního vývoje. Pro nás je naprostou samozřejmostí  schopnost  abstrakce. Neměli bychom však zapomínat, že děti předškolního a mladšího školního věku tento myšlenkový pochod neovládají. Například u viděného zobrazení tónů nedokážou  potlačit nepodstatné znaky a vyčlenit potřebnou vlastnost, tj. výšku. Náš předpoklad, že si ke slyšenému tónu přiřadí výšku převzatou ze zrakové informace může tudíž být nesprávný. Však také - při dětském pohledu na nakreslené intonační schody, stoupající čárky na tabuli nebo notový zápis - můžeme v jejich očích často vyčíst údiv a nepochopení. Souvislost zobrazení s výškou tónu jim není zřejmá, nevědí o čem je řeč a náš postup jim nepomáhá.
      Druhá poznámka se týká kapacity přenosu informací jednotlivými smysly. S více jak 90% dominují podněty přiváděné zrakem. Následuje hmat s cca 6% a pak teprve sluch s 1,5 až 2% přenášených informací.
Z tak malého podílu zvukového spektra v celkovém objemu podnětů plyne obtížnost jeho sledování. Když k tomu přidáme vliv schopnosti soustředění, není divu, že děti mají sklon sluchové informace občas ignorovat. My  však potřebujeme naopak význam zvukové informace zdůraznit. Připomeňme si prohlubování citlivosti na výšku tónů v prostředí dětské postýlky před spaním. Zrakové informace mizí
a jediné spojení se světem zažívá dítě prostřednictvím hlasu zpívajícího ukolébavku. Jen pro úplnost lze připomenout ještě účinnější rozvoj sluchu u lidí se zrakovým postižením. Naprostý nedostatek zrakových podnětů u nich dokonce vede v rámci plasticity mozku k rozšíření oblastí, které zvuk zpracovávají.  Z tohoto úhlu pohledu by se zdálo  logické poskytovat dětem méně zrakových podnětů a více  soustřeďovat jejich pozornost na pohyb a zvuk.


 
4.2  Problém vizualizace tónů: proč  dítě mladšího školního věku neumí sdružovat nové zrakové a sluchové vjemy.
 
Jinými slovy řečeno, proč dítě tohoto věku nedokáže formálně spojit  dvě informace.

Odpověď nalezneme v  kognitivní psychologii. Podle tohoto učení je dítě schopno provádět formální operace až ve čtvrté fázi svého kognitivního vývoje, která přichází ve věku kolem dvanácti let. Abstraktní zacházení s různými podněty s cílem vytvořit novou vědomost, nelze u dětí mladšího školního věku očekávat ani vyžadovat. 

 
Naše dítě je ve věku konkrétních operací, jeho poznávání je vázáno na činnost. Proto musíme k zakotvení tónů ve sluchové paměti použít konkrétní dětskou zkušenost s výškou. Pocit výšky je od nejútlejšího věku dítěte vyjadřován jeho  rukou, která se  vztahuje vzhůru. Dítě postupně rukama dosahuje úrovně židle, stolu, poličky. Této zkušenosti  využijeme a stoupající tónovou řadu budeme připojovat k pohybu ruky.

V podstatě jde o vytvoření podmíněného reflexu pohybu  ruky v závislosti
na výšce tónu ve stupnici.


Tento úkol patří do funkcí první signální soustavy. Znamená to, že k potřebným reakcím není možné dojít myšlením, ale dostatečně dlouhým procvičováním.

Schopnosti druhé signální soustavy dětí využijeme

- k oduševnění společné činnosti tak, aby procvičování správných reakcí nepřipomínalo nesmyslnou drezúru,

-  k jistému naplánování průběhu procvičování, což umožní urychlit celý proces bezděčného spojování tónů s polohou ruky.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one