Metodika rozvoje hudebního sluchu dětí.

Stránky jsou v průběžné výstavbě

3. Vokalíza aneb co má předcházet zpěvu písniček.

3. Vokalíza aneb co má předcházet zpěvu písniček.

Paměť pro intervaly ( hudební paměť, mapa tónů, vnitřní představa tónů, myšlení tónů,…..) se primárně vytváří od nejútlejšího věku při poslechu písní (tón po tónu). Dráždění sluchového nervu tóny v intervalech, užívaných
v dané kultuře, vede k rozvoji citlivosti sluchu právě na tyto vzdálenosti.

Tradice rozvoje hudební paměti v rodinách je od poloviny dvacátého století stále více na ústupu. Dětem chybí tisíce jednotónových podnětů, které mají formovat jejich sluch pro intervaly. Předškolní i školní hudební výchova zatím tento problém dostatečně nepojmenovala a setrvává na navyklých postupech.  Mám na mysli používání zpěvu písní jako základu hudebního rozvoje dětí, bez ohledu na stav jejich paměti pro intervaly. 
Tím se školní praxe dostává do rozporu s požadavky hudební psychologie.

Pokud není paměť pro intervaly vycvičena, nemůže si dítě tóny představovat, správně ovládat hlasivky a dobře zpívat. Zpěv písní s textem je náročný, vyžaduje soustředění na slova i melodii. Při podvědomém rozhodování o tom, co budou sledovat, je pozornost dětí  přirozeně přitahována k tomu co umějí: mluvit s použitím řečové intonace. Tak se stane, že výšková kvalita tónů není vyslechnuta a ve výsledku je ignorována. Pokud tento stav přetrvává, některé děti se nikdy zpívat nenaučí. Navíc je tím podlamována jejich sebedůvěra, protože vnímají, že jejich zpěv postrádá podstatnou kvalitu. Chybějící zážitek z osobního spojení s hudbou vede ve výsledku k pasivnímu vztahu  dětí k hudbě.
 
Řešením k rozvoji paměti pro intervaly je zpěv bez používání slov. Esencí hudby jsou tóny a proto k rozvoji hudebního sluchu není slov zapotřebí. Můžeme naopak tvrdit, že slova tomuto snažení překážejí. Jejich vyloučením zbavíme operační paměť zpěváka úkolu vyhledávat slova, správně je řadit a artikulovat. Kapacita paměti je uvolněna pro příjem podnětů.

Dodržování takového přístupu je prospěšné z těchto důvodů:

1. Pozorným poslechem pouze jednoduché informace - výšky tónů - dochází ke snadnějšímu soustředění sluchu na vnímání  intervalů.

2. Zpěvem krátkých sekvencí ( 2-5 tónů ) dochází k jejich vnímání jako  základních vzorců, z nichž se skládají hudební  myšlenky.

Uvedený postup se uplatňuje při vokalíze s dětskou ozvěnou. Jedná se o předzpěv krátkých tónových sekvencí, jakýchsi hudebních "slov", ze kterých se skládají melodie písní. 
Tato technika  se dosud používá pouze krátkodobě při rozezpívání a nácviku nových písní. Problém je, že už v rámci jedné vyučovací hodiny je snaha slízet plody nácviku a zařazovat do zpěvu text.  Zde je nutné přejít k zásadní změně s jiným přednostním cílem: čistou nápodobou melodie.

Zásadní změnou je dlouhodobé používání vokalízy, vedoucí k rozposlouchání a rozezpívání dětí. Pokud nebudeme do zpěvu zařazovat texty, rozvoj sluchu může pokračovat velmi rychle a k čisté nápodobě melodií se dostaneme během několika týdnů až měsíců.

Jak velký problém je uplatnit tento přístup v praxi?
Základním problémem je široce zakořeněná tradice, že zpívat se naučíme zpíváním. Téměř bez vyjímky se v didaktikách a učebnicích předpokládá, že písničky zpíváme od první vyučovací hodiny. 
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one