Metodika rozvoje hudebního sluchu dětí.

Stránky jsou v průběžné výstavbě                            Akreditovaný seminář 
Rozvoj hudebního sluchu metodou TPR
Pravopisná omluva: Mějte prosím strpení s předložkami a spojkami                                    2.10.2018 v Liberci www: http://www.cvlk.cz.                                          na konci řádků. Editor nedodržuje formátování textu. Děkuji.
 

3. Problém a hledání........

Lidé, kteří umí zpívat, se této dovednosti většinou naučili v raném dětství v přirozeném prostředí rodiny.  Schopnost napodobovat tóny začíná tichým poslechem zpěvu rodičů, osvojováním tónových představ a postupnými pokusy o souznějící hlasový projev. Výsledkem této naprosto intuitivní činnosti zúčastněných je společný zpěv, poskytující hluboký citový zážitek. Didaktická námitka ke zpěvu nápodobou, že při ní nedochází "k hlubší analýze hudebně výrazových prostředků" (F.Sedlák, Didaktika HV 1), mohla by se zdát, ve světle současné úrovně dětského školního zpěvu, mimo realitu. Vždyť co bychom dnes dali za to, kdyby děti bez "uvědomělých operací s hudebními představami" , "jenom" čistě zpívaly!
K nejasnostem přispívá názor, že k nápravě nezpěvnosti slouží metody intonace. Zpěv podle not ovšem bez zpěvnosti jako takové možný není. Takže jak je to?
 
Snad by bylo dobré připomenout, že mezi zpěvem nápodobou a zpěvem ze zpěvníku je takový rozdíl, jako mezi mluvením a čtením. Z tohoto porovnání teprve pociťujeme podstatný kvalitativní rozdíl a nezvratnou posloupnost. Připomeňme si všechny krůčky, které musí děti udělat, aby přechod od mluvení ke čtení zvládly. Přitom na počátku výuky čtení je zcela samozřejmý předpoklad, že dítě umí mluvit. Dětem, které neumějí mluvit, nemůže pomoci čítanka - ta je připravena pro jiný úkol a k jeho splnění je znalost řeči  nutností. Ostatně tvrdit, že se děti naučí mluvit čtením by nikoho ani nenapadlo. Nechtějme tedy podobně obrácený postup navrhovat u zpěvu. Nejde to. Dokud děti nemají představu tónů a neumějí je zpívat, není k čemu připojovat zrakové symboly, natož je smysluplně používat. Intonační metody zde nemohou pomoci, protože byly vytvořeny k jinému účelu a principiálně se schopnosti zpěvu již počítají. Proto je nelze zařazovat před postupy imitační, jejich technika  nemůže nahrazovat sluchové vjemy. 

Přesto by nebylo správné spokojovat se s prostou nápodobou tónů, tak jak ji zažívají některé děti v rodině a jak se většinou používá ve škole. Základem zůstává samozřejmě poslech tónů, vytvoření počitků ve sluchové paměti a nervosvalová koordinace s hlasivkami. Frekvenčně čistá nápodoba tónu je výsledek pouze těchto činností.
Při úvahách o řazení dalších výukových témat však musíme vzít v úvahu podstatnou odlišnost od poměrů v rodině:

- místo jednoho dítěte - plná třída školáků,
- místo tichého prostředí postýlky - kolektivní společenství plné energie,
- místo pravidelných večerů - jedna hodina týdně,
- místo odevzdaného robátka - děti s rozvinutým myšlením  a s vlastními postoji...
Bez ohledu na tyto složité podmínky platí, že děti musejí projít  přirozeným stadiem rozvoje sluchu, poslechem tónů. Je však obtížné zaujmout je krásou hudebních myšlenek, když je ještě neumějí vnímat. Navíc sluch přináší jen kolem šesti procent celkově vnímaných informací. Převážnou většinu přináší zrak a odvádí dětskou pozornost jiným směrem. Když k tomu přidáme nahodilou schopnost soustředění, je zřejmé, že samotný poslech tónů není dostatečnou náplní činnosti třídy, nedokáže děti upoutat. Proto musíme přidat do sluchové výchovy další úkoly, k jejichž zvládnutí využijeme schopnosti a životní energii dětí. Pokud to neděláme a děti se nudí, je to naše chyba.
Ke sluchové informaci tedy připojujeme další nárok: vytváření povědomí o relativní výškové poloze tónů. Potřebujeme k tomu model stupnice a techniku procvičování pohybové nápodoby tónů. Tímto postupem  můžeme dospět ke schopnosti orientované nápodoby slyšených tónů. Děti budou umět tóny nejen zpívat, ale také se mezi nimi vyznají.

Teprve na základě takto vzniklých a upevněných tónových představ můžeme přistoupit k dalšímu kroku: Vybavování tónů v paměti podle zrakové informace, což je oblast aplikace intonačních metod.
Nápodoba tónů pohybem a následně hlasem je tedy počátkem  "uvědomělých operací jedince s hudebními představami (ve stadiu jejich vzniku)", o kterých se zmiňuje F. Sedlák. Proto by tato dovednost měla být mezi prvními z těch, které budeme s dětmi nacvičovat.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one